21.jpg

Jsem Adéla....

Prošla jsem komplexní změnou životního stylu. Když říkám komplexní, myslím celostní, celkovou. Nezůstalo nic z minulosti. Co tím myslím? Například žila jsi někdy deset let mimo Česko? Už TI vyhořel byt se vším, cos měla? Nebo řekli TI někdy lékaři, že už TI nemohou pomoci? Tak to myslím. Teď, když se ohlížím na můj začátek, kdykoli hledám bod zlomu, začátku mé cesty, docházím k silné vzpomínce propojené s osobním pocitem, který musím pojmenovat

B O J   S   R O Z H O D N U T Í M.

To je to moudro!

Příběh od nedostatku k hojnosti

Ozvěna minulosti

Rok 1996

Dojčland

Rok 2000

Selhání organismu

Rok 2008

Buď anebo rozhodnutí

Rok 2009

Modlitba za Adélu

Rok 2010

Transformace

Rok 2010

Druhý život v Česku

Rok 2010

Největší překážka

Rok 2012

Smysl Života

Rok 2015

Od čtrnácti jsem pomáhala matce. Trpí mánio-depresivní „bipolární“ poruchou. Ta nemoc ji sžírá. Byla jsem adolescent. Chtěla jsem ji pomoci. Sama jsem ale také potřebovala někde vše ventilovat. Chození za školu, krádeže, cigarety, alkohol, diskotéky, pařby.

Svůj první milión jsem vydělala businessem v Německu. Jsem pracovitá. Mám energii, nápady a nemám strach. Peníze jsou mocné. S tvrdou prací se pojil i vášnivý životní styl. A to ve všech směrech. Jídlo, pití, šedesát cigaret denně, hodně alkoholu, drogy, cestovaní po světě, málo spánku, hodně muziky, nákupy. Ale také jsem myslela na svou matku. Byla na tom už o něco hůře. Zaplatila jsem ji léčbu v Německu. Tam je na tom lékařství v lepší kondici. Matka ale neměla zájem. Chtěla jsem ji stále pomoc. Paradoxně mi v těch časech někdo říkal o možností změnit sebe a žít více harmonicky. Musela jsem se smát. Byla jsem v pohodě. Někdy v té době mi vyhořel můj byt. Byt, který jsem si zaplatila. Vybavení, které jsem si s námahou a orientací na detail vybírala. Celá má minulost, všechno! No nic, zabrala jsem a koupila si více bytů.

Měla jsem velmi slabou imunitu, s čímž souvisely různé menší i větší zdravotní komplikace jako opakované opary, vracející se hnisavá angína a problémy s trávicím traktem. Mou prevencí byla šestkrát do roka antibiotika, měla jsem za to, že to je správně. Až do doby, kdy přestala působit. Léčila jsem se konvenčně ještě nějakou dobu. Mé střeva nebo tělo nějak neumělo strávit můj životní styl. Nechápu. Je mi 27 let. A pak přišla diagnóza: „Slečno Váňová, dejte si do pořádku svůj pozemský život, zbývá Vám pár měsíců života.“ Selhával mi organismus.

Chtěla jsem zpět svůj život! Ale boží mlýny melou. Vše má svou příčinu i následek. Problémem je, že se člověku bohémského života nechce. Uvnitř sebe jsem věděla, že prahnu po změně, ale na druhou stranu jsem se začala bát, že TOTO už nezvládnu. Zdraví se horšilo den ze dne.

Kdo nezažil neví, jak těžké je udělat životní rozhodnutí. Není to o tom, že si řekneš, uzdravím se. To jsem zkoušela předtím. To je chtivost. Takhle to nefunguje. Padla jsem na své vlastní dno. Ležíš v nemocnici na posteli. Lékaři nevědí, jak Ti mají pomoci. Na účtu máš spousty peněz. Antibiotika nezabírají. Nevíš, co bude zítra, natož za týden nebo za měsíc. Přemýšlela jsem! Emoce mnou zmítali. Reagovali na hodnocení mého dosavadního života. Hněv, smutek, smlouvání s bohem, deprese. Bylo nutné se ponořit do sebe tak hluboko, jak to jen šlo. Tam mimo smutek, hněv, lítost, dohody, deprese, přátel, rodiny, zdraví, myšlenek, tam se dělá rozhodnutí zda chceš žít nebo ne. Tam se osobnost koří před tím, co nás tvoří. Smiřuješ se s realitou, jaká je. V tu chvíli jsem sebevědomě učinila rozhodnutí. Tou jedinou osobou, která mi může pomoci, jsem JÁ sama. Staré musí umřít, aby nové mohlo žít. Žít

Jen já sama si mohu v této situaci mohu pomoci. Uvědomuji si, jaký destruktivní život jsem žila. Zde na svém dně, u konci s dechem vidím svůj jasný obraz Adély. Už vím kam vede pracovat od rána do večera, nemyslet na sebe. Co způsobuje vykouřit šedesát cigaret denně. Jaký dopad má na mou imunitu celé noci pařit a užívat si zábavy s alkoholem. Jak je zdravé ráno vstát a sníst půl ledničky. Jak lítost mých blízkých, mě jen upevňovala v přesvědčení, jaká jsem chudinka. Umocňovalo mou ne-moc. Spoléhala jsem na ostatní a to mě nemohlo vyléčit. Zřím, jak se dostal můj zažívací trakt ke konci začátku.

Tam končilo mé nedospělé dětství. Dospěla jsem do bodu obratu. Zabrat jsem uměla. Energii ale ne. Měnila jsem svůj život od podstaty. Vše je energie. Bez ní není nic. Odmítla jsem medikamenty a terapie lékařů. A setkala se podruhé s cestou, která se mi dostala k srdci už podruhé. Herbalife mi zachránil život. Speciálně vyvinutá strava a doplňky mi pomáhaly očistit se, dodat buňkám výživu. Buňky mi dávaly energii. Den ode dne jsem sílila. Čelila jsem mnohým myšlenkám. Odraz z mého dna mým rozhodnutím mě držel v mantinelech motivace žít vyrovnaně. Toto rozhodnutí vítězilo nad starou energií. Brzy mi bylo dobře. Časem jsem se uzdravila zcela. Přestala jsem poprvé kouřit a pít alkohol. Cesta změny není lusknutím prstu. Jak dlouho se člověk do sraček dostává, tak dlouho se z nich líže.

Změny je možné dělat. Některé rychleji, jiné postupně. Postupovala jsem… …čekalo mě mnoho překážek. Jako první jsem se vrátila zpátky do Česka. Opustit svůj starý život v Německu a vrátit se nebylo nijak jednoduché. Ale věděla jsem, že je to nutné. Stále jsem se stara o matku, koupila ji byt, platila výlohy na život apod. Začala jsem učením. Našla jsem si mnoho kurzů. Znala jsem jen staré návyky. Ty když se objevily, s úctou k sobě jsem je odmítla. Pracovala jsem s různými zajímavými lidmi. A stále spolupracuji. Neb se ukazuje, že každý má v mém životě nějakou roli. Dnes už jsem pozorná a pokorná. Zvolila jsem si nový typ práce. Ne kde svět patří Adéle, ale kde Adéla patří světu.

Časem se ukázala překážka největší. Byla větší, než jsem ji zpočátku přisuzovala. Tou překážkou jsem já sama. Projevovalo se to tak, že jsem se pro něco rozhodla, ale rozhodnutí, nadšení nebo energie rychle vyprchalo. A já byla opět na začátku. Přesněji řečeno zpátky ve svých starých vyjetých kolejích. Život se skládá z mnoha dnů. Každý den dělám spoustu rozhodnutí. Ta se následně odráží v mém životě. A tady mám další moudro. „Je důležité dělat ta správná rozhodnutí“. Hned vysvětlím. Když jsem byla dlouho zvyklá na určitý život a teď ho od základu změním, nebudete věřit, jaké taktiky starý život má, aby Vás stáhl nazpět do špatných rozhodnutí.

Vidět v sobě vidět svou krásu, bezpodmínečně se mít rád se zdá z počátku nemožné. Mé rozhodnutí a touha jsou silnější. Několikrát jsem přestávala kouřit. Ano a opětovně znovu začala. Ve svém rozhodnutí jsem ale věděla, že jednoho dne to dokážu. A zvládla. Jsem tak ráda a vděčná, že to ani nelze vyjádřit slovy. Dnes jsem zdravá. Na své cestě za krásnějším a zdravějším životem jsem pochopila spoustu věcí. A ráda to předávám. Dobrým úvodem je, že není třeba, aby si člověk sáhl na úplné dno jako já, aby něco změnil. Jo a jedna důležitá věc. O matku se už nestarám. Když se každý postará sám o sebe, je o každého postaráno. Navíc v rodině je nás dost, abychom si to rozdělili.

 
 
 
 
 
 
 
 
 

Současnost

Můj příběh dole současnost.jpg

Zakladatelka

Centra Radosti ve Frýdku Místku

Z peněz, které jsem nastřádala v Německu, od roku 2010 buduji se svou sestřičkou Zuzkou spolek, kde pomáháme ostatním při jejich životních změnách. S podobně smýšlejícími lidmi a rozrůstajícími kouči zdravého životního stylu jsme pomohli stovkám klientů jak fyzicky tak psychicky.

logo_centrumradosti.png
19.jpg

Kouč

zdravého životního stylu

Komukoliv kdo cítí, že uvítá pomoc se změnami ve svém životě jsem oporou ve dnech radostných, ale i v takových, které moc radostné nejsou. Děláme spolu rozhodnutí, kráčíme společně k těmto změnám. Učím, jak každý den dělat ona správná rozhodnutí. Jak se mít víc rád. Miluji, když se po rána klienti na sebe po ránu smějí v zrcadle a mají se opět rádi. Cítí ten nádherný a naplňující pocit, jako cítím já, že to rozhodnutí v roce 2010 stálo za to. Je třeba v sobě probudit hodnotu a začít. Vím, o čem mluvím.

Tak či tak, vám od srdce přeji v životě plno radosti, lásky a spokojenosti.

Adéla Váňová